Mladí lidé stále žijí v představě, že unik moči je spojen pouze s vyšším věkem. Realita je však úplně jiná, inkontinence nebo také lidově pomočování postihuje všechny věkové kategorie. V každé z těchto kaskád se setkáváme s jinou příčinou, což samotné osvětluje, že se nejedná o nemoc, nýbrž o příznak. Ten se klasifikuje jako samovolný odchod moči, což je velice nepříjemný sociální problém. Samotný unik lze poměrně efektivně řešit nošením vložek, avšak hlavním problémem je zejména psychologická zátěž. Člověk se stydí a jen stěží je ochoten přiznat, že nemá kontrolu nad tak základní věcí jako je vylučování. A přitom ve většině případů je příčina úniku velice snadno léčitelná, stačí jen sebrat odvahu a začít svůj problém řešit.
Pokud chceme mluvit o inkontinenci, je nutné rozložit pacienty na muže a ženy. Obě pohlaví mají rozdílně uspořádané vylučovacího ústrojí a také na něj působí jiné vlivy. Tím se různí i příčiny jejího vzniku. Mnohem častěji se s únikem setkávají ženy, některé zdroje uvádějí, že během života tato potíž dočasně postihne každou druhou. Nejčastější příčinou je tzv. stresová inkontinence. Ta je specifická únikem menšího množství moči způsobeného zvýšením nitrobřišního tlaku. Ten může vyvolat i pouhé kýchnutí, při němž dojde k tlaku na močový měchýř. Není-li v tento okamžik těsnost svěračů dokonalá, dostane se několik kapek moči ven. Tyto svěrače během života ztrácí na efektivitě, což zapříčiňuje vyšší frekvenci výskytu u starších lidí. Ale nutno podotknout, že se nejedná o normální součást stárnutí. Na jejich funkci má během života vliv mnoho faktorů, z nichž by se např. mohla jmenovat namáhavá práce, časté či náročné porody a hladina hormonů.
Jejich působení má vliv na anatomii močového ústrojí, a dojde-li k ochabnutí podpůrných svalů, močový měchýř poklesne ze své optimální polohy. Nejen, že je za těchto podmínek utlačován dělohou, ale také v této pozici není možné efektivně svírat močovou trubici. A to se během zvýšeného tlaku může projevit drobným únikem moči. Tato stresová inkontinence je velice snadno léčitelná, u mnoha žen stačí pravidelné cvičení svalů pánevního dna. Jejich uplatňování prosazoval již v polovině minulého století gynekolog Arnold Kegel, jakožto velice efektivní způsob zpevnění svalů oblasti pochvy, močové trubice a konečníku. Posilování těchto svalů není doporučováno jen jako prevence v boji s únikem moči, nýbrž i jako způsob, jak obohatit svůj sexuální život. Svaly pánevního dna ovlivňují vzrušivost a dopomáhají k snadnějšímu dosažení orgasmu.
U mužů je jednou z častých příčin inkontinence zbytnělá prostata. Přesněji by se mělo říci, její pozdější stádia, kdy kvůli nedostatečnému vylučování dochází k přeplňování měchýře. K zvětšování prostaty začíná docházet následkem působení testosteronu na její žlázky a lze konstatovat, že po sedmdesátce se její zvětšení projeví téměř u každého muže. S inkontinencí souvisí i celá řada dalších onemocnění. Velice často bývá příznakem zánětu močových cest. Ten je taktéž mnohem častější u žen a je velice snadno léčitelný antibiotiky. Vyprazdňování je řízeno centrálním nervovým systémem, a je-li nějak poškozen, může se to projevit právě únikem moči. Za poškození lze považovat nejen úraz, ale i jeho onemocnění. Příkladem ze všech může být např. roztroušená skleróza, která se velice často inkontinencí projevuje.
O centrálním nervovém systému jsem se tu nezmínil jen tak. Jeho funkce je u vylučování nezanedbatelná a jeho nezralost je nejčastější příčinou nočního pomočování u dětí. V pravém slova smyslu se tedy nejedná o inkontinenci jako u dospělých. Zkrátka jejich nervová soustava ještě není natolik vyvinuta. Během noci dochází k selhání kontrolního mechanismu a k úniku moči dochází automaticky. Ve světovém měřítku se nejedná o nic neobvyklého, cca 10% dětí do pátého roku tímto problémem trpí. U přibližně 1% mohou tyto potíže překonávat dokonce až do období dospívání.