Inkontinence rozhodně nepatří k něčemu, za co by jsme se měli stydět a při jejím objevení by jsme rozhodně neměli váhat s návštěvou lékaře. Sice z největší pravděpodobností bude příčina spíše banálnějšího charakteru, avšak pomočování může být i symptomem závažnější nemoci. U lékaře bude potřeba nejprve vyhotovit celkovou anamnézu, jenž by měla alespoň částečně ukázat na možného viníka. Její součástí je provedení rozboru moči na přítomnost možné infekce. Součástí vyšetření je povětšinou i překontrolována funkce svěrače konečníku, u mužů je během tohoto vyšetření pohmatem překontrolována velikost prostaty. U žen je provedeno základní gynekologické vyšetření, během něhož je posouzen stav rodidel a pánevního dna.
Pacienti velice často dostávají za úkol si vést přesné záznamy o příjmu tekutin, močení i nechtěných výtocích. Tyto záznamy nejen mohou dopomoci k stanovení diagnózy, ale stát se součástí samotné léčby. Na základě zaznamenaných údajů je v případě nutnosti stanoveno tzv. časové močení, kdy jsou lékařem stanoveny rozestupy mezi jednotlivými návštěvami toalety tak, aby se předcházelo samovolnému úniku.
Na základě anamnézy posléze urolog či urogynekolog předepíše specifické vyšetření, jenž stanový přesnou příčinu potíží. Mezi základní metody patří vyšetření pomocí ultrazvuku, jímž se dají určit poměry vnitřních orgánu v pánevní oblasti, tedy ledvin, měchýře a močové trubice a popř. dělohy a prostaty. Při podezření na zúžení močové trubice, onemocnění nervového systému nebo zvětšenou prostatu může být přistoupeno k uroflowmetrii. Během tohoto vyšetření se s časové a množstevní hodnoty vypočítává rychlost proudu moče. K měření mohou být použity odměrné válce a s celkového času se vypočítá průměrná rychlost nebo u modernějších přístrojů je zachytáván průběh do diagramu.
Aktivita svalů pánevního dna lze změřit pomocí elektromyografie. Při ní jsou připevněné dvě elektrody na tělo pacienta. Jedna vysílá slabé elektrické impulsy, jenž stimulují příslušné svaly. Ty reagují rychlým stažením a zase povolením, což je vnímáno jako zaškubnutí. Druhá elektroda zaznamenává rychlost vedení v nervu a velikost elektrického potenciálu ve svalu. Výsledky jsou zaznamenávané do EMG křivky, která by měla za ideálních okolností splňovat normu pro příslušný věk. Pokud se výsledek s této normy jakkoliv vybočuje, dá se předpokládat, že došlo k poškození svalu či zásobujících nervů.